O tom, že je starostová kancelář otevřená, se mohla přesvědčit skupina mladých Čechů.

Starosta Paul Helminger poskytl hodinový rozhovor, ve kterém se vyjádřil k městskému rozvoji, dopravní situaci, umístění Evropské školy Lucemburk II, i pracovním omezením pro nové země EU.

Za organizaci rozhovoru děkujeme Václavu Horákovi.

Otázka: Jak spolupracuje město Lucemburk s Prahou, Brnem a Bratislavou? Existuje nějaký program pro rok 2006?

Starosta: S Prahou máme vztahy už od Pražského jara. V té době jsme se rozhodli, že navážeme s Prahou mimořádný vztah. Především nás spojují panovníci, kteří postavili hodně věcí v Praze a na Lucemburk trochu zapomněli :-).Tento vztah procházel různými stádii. Praha je skutečně výjimkou, jinak spolupracujeme pouze s Trevírem, Métami a Saarbruckenem (tzv.Quatropole). Snažili jsme se pomoci po povodních. Program jako takový ale nemáme. Možná se setkám s primátorem Prahy při otevírání nové české ambasády v Lucemburku.

Ano, měl by přijet i prezident Klaus (8. března 2006). Na nedávné výstavě VAKANZ 2006 na výstavišti LuxExpo měla Česká republika hlavní stánek jako zvláštní host turistického veletrhu, jsme rádi, že se vracíme do Lucemburska‘.

Otázka: Jak je možné navazovat spolupráci v kulturní oblasti, např. mezi pěveckými soubory, přes město nebo přímo?

Starosta: Je možné kontaktovat Tourist office, který organizuje různé programy pro město, napříkl. Summer in the city.

Otázka: Existují výměnné programy pro mladé?

Starosta: Nemáme žádné dohody, ale kdyby se třeba někdo z Prahy chtěl přijet podívat na měsíční stáž, jak organizujeme dopravu nebo sběr odpadů, tak to nějak zařídíme.

Otázka: A jak je to s městskou radou pro cizince? Líbilo se mi, jak v Sandweileru zorganizovali prezentaci různých národů a kultur formou slavnosti, kde místní za každý stát představili nějaké produkty a informace typické pro svou (dřívější) zemi. Je to dobrá příležitost, aby se lidé v komunitě lépe poznali a porozuměli navzájem.

Starosta: Město má přece velký mezinárodní bazar migrace, kultur a občanství na LuxExpo, každoročně někdy kolem března (letos 17.-19.3. pozn. aut.).
Mámě hodně poradních komisí, tedy i komisi pro cizince. Polovinu komise tvoří Lucemburčani a druhou cizinci. Národnosti jsou zastoupeny zhruba v poměru k jejich podílu v populaci. Nastala ovšem zvláštní situace. Od posledních voleb mají volební právo i cizinci, pokud v zemi žijí alespoň pět let. Cizinci mohou být voleni, nemohou ale být starostou nebo místostarostou. Takže na lucemburské straně komise se teď mohou objevit i cizinci. Jednáme teď o tom s ministerstvem vnitra.

Otázka: Město je po šesté večer mrtvé, máte nějaké plány jak to změnit?

Starosta: To je opravdu věc, kterou se snažíme řešit, ale pravda je, že jako město máme jenom omezené možnosti s tím něco udělat. Máme tu netradiční situaci. Přes den máme asi dvěstě tisíc obyvatel, ale město samotné má jen 85 tisíc obyvatel. Jak bylo pozorováno i v jiných městech, pouze 5-8% městské populace se chodí bavit. To je z 85 tisíc lidí nějakých 3-5 tisíc lidí. Většinou se něco děje ve středu, v pátek a v sobotu v Hollerichu a v Grundu, město samotné je večer mrtvé. Jak to můžeme zlepšit? Můžeme se snažit vrátit lidi do centra, aby tam také žili. To je problém většiny evropských měst. Ve většině domů je v přízemí a v prvním patře obchod, pak nějaké skladové prostory a zbytek domu je prázdný. Protože obchodní nájem není zatížen daní, málokdo má zájem pronajímat domy k bytovým účelům. Také proto, že nájmy jsou přísně regulované. Většina měst má opatření jak tomu bránit. Nějakým způsobem postihuje majitele, kteří nechají své prostory nevyužité. Máme spoustu m² obytných ploch, které jsou využívány jako kanceláře. Takže jsou rezervy, které by mohly být využity k bydlení. Potřebujeme k tomu ale příslušnou legislativu. Druhou věc, kterou můžeme udělat, jsou různé akce ve městě. Když sečteme všechny akce, které se konají ve městě v ulicích, tak nám to dá skoro celé tři měsíce.

Otázka: Proč nejsou obchody otevřené déle?

Starosta: To je problém, který má dvě strany. Těch několik málo skutečně lucemburských obchodů jsou většinou rodinné firmy. Ty se stále drží starých názorů, že obchod dobře nefunguje, pokud tam osobně nejsou. Většinou jsou to starší lidé, kteří chtějí mít večer klid. Druhá věc jsou velké obchody, které nebudou mít otevřeno, dokud k tomu nedostanou pokyn od vedení. Většinou zaměstnávají přeshraniční pracovníky. Mít otevřeno je může donutit pouze konkurence. Dále do toho vstupuje fakt, že potenciální zákazníci jsou většinou z oblastí kousek za hranicemi, kam se večer vracejí a kde také nakupují. Problém je jak tyto lidi přimět, aby nakupovali v Lucemburku a pak tady třeba ještě zůstali večer na nějakou zábavu. Já bydlím ve čtvrti u nádraží, a tam je řada malých obchodů otevřená i po šesté, protože tou dobou se lidé vracejí z práce. Kdyby tady žilo více lidí, tak by obchody byly asi více otevřené. Je to opravdu komplexní problém a můžeme na něj nahlížet z více perspektiv. Předpokládá se, že do roku 2020 bude mít město přes den asi 250 tisíc obyvatel. Všimli jsme si, že stále více rodin, zvláště s dětmi, preferuje bydlet ve městě.

Otázka: Nabídka bydlení je ale tak malá.

Starosta: Nabídka není tak malá, ale bydlení je velmi drahé. Sestavili jsme katastr městských pozemků, se kterými nemáme momentálně žádné záměry. V současné době řešíme legislativně, jak bychom tyto pozemky mohli nabídnout na trhu. Cenu bydlení totiž v Lucemburku tvoří především cena půdy, ne samotných staveb. Doufáme, že pokud dáme nějaké pozemky na trh, že ceny trochu poklesnou nebo alespoň, že se zpřístupní více pozemků lidem. Tyto pozemky by mohly stačit na 2-4 tisíce bytových jednotek. S tím bychom chtěli začít tento rok. Pozemky mají různé rozměry, jsou to parcely na jeden dva domy, ale i větší celky. Uvažujeme, že na některých bychom i sami jako město stavěli. Takže se budeme snažit dosáhnout jak na jednotlivé rodiny, tak na developery, kteří dostanou velmi přísné podmínky – co mohou postavit a kolik to může stát. Ještě přesně nevíme, jestli se tím bude zabývat "Service du Bien" nebo "Service du Logement".

Otázka: Jaké máte záměry s rehabilitací Pfaffenthalu?

Starosta: V Pfaffenthalu děláme několik věcí. Rekonstruujeme starý mlýn. Každé město má odpradávna povinnost zajistit svým lidem aspoň přístřeší. Nikdo, pokud na tom sám netrvá, by neměl spát venku. Již teď máme několik ubytoven, kde mohou najít lidé, kteří přišli o bydlení krátkodobě, řekněme maximálně na několik týdnů, přístřeší. Ve mlýně by mělo vzniknout cca. dvacet bytových jednotek se základním vybavením. Dále budeme stavět novou školu pro oblast Pfaffenthal, Clausen a Grund. Žádná z těchto částí nemá sama pro sebe dostatečnou populaci pro vlastní školu. Pfaffenthalská škola pak bude nadbytečná a bude spolu s celou oblastí přestavěna. Předpokládáme, že tam bude přírodní centrum.

Otázka: Pfaffenthal je taková zapomenutá čtvrť a přesto je takřka v centru. V poslední "Revue für Luxemburg" jsem četl, že hlavním problémem Lucemburska je přílišná specializace jednotlivých čtvrtí, např. oblasti čistě průmyslové nebo residenční, kde nejsou žádné obchody...

Starosta: Ano, před nějakou dobou byla obchodní unie (Union commerciale) zcela proti supermarketům ve městě. Dnes zjišťujeme, že to byla tragická chyba. Chybí nám magnet, kterým bychom přitáhli lidi do centra. Dnes je město tak zastavěné, že se jen velmi těžko hledá nějaké místo. Chystá se celková přestavba Hamilia. Město hodlá vyklidit budovu Hamilius do konce roku 2007. Byla postavena v sedmdesátých letech a musela by se zcela zrenovovat. Budovu bychom chtěli zbourat a udělat nové, zastřešené autobusové zastávky. To je snad jediná příležitost jak ještě vybudovat nákupní centrum ve městě. V okrajových částech jako je Merl nebo Bonnevoie, největší čtvrť, se žádný obchod neuživí, pokud je do 10 minut pěšky nebo 5 min. autem poblíž nějaké velké nákupní středisko, jako např. City Concorde. Snad jenom malé obchůdky, které mají věrné zákazníky. Ale i v tom případě je zapotřebí minimálního množství lidí. Jako město usilujeme, aby u velkých staveb byla aspoň část přízemí vyčleněna pro obchodní účely, to čemu říkáme "commerce de quartier".

Otázka: Bydlím v Kiemu, a tam kromě Auchanu nejsou žádné obchody, dokonce tam ani nechodí lidé po ulicích, každý nasedne v garáži do auta a po městě se přesouvá autem.

Starosta: Ano. Tahle země je posedlá auty. Zjistili jsme, že 60% jízd ve městě měří méně než tři kilometry. V Limpertsbergu jsme postavili novou školu. Lidé si stěžovali na dopravu okolo školy. Poslal jsem tam zástupce, aby vyslechl zainteresované strany. Zatímco stál před školou s policejním presidentem, zastavilo na chodníku auto. Vystoupila paní a šla si koupit chleba do pekárny. Nakonec vyšlo najevo, že paní bydlela o tři sta metrů dále, přesně v těch místech, kde si lidé nejvíc stěžovali na zvýšenou dopravu ... Snažíme se pomalu změnit myšlení lidí – zdražit individuální automobilovou dopravu, zlepšit veřejnou dopravu a učinit pěší chůzi a jízdu na kole ve městě co nejpříjemnější a nejpohodlnější. Když už člověk musí jít někam dále, tak většinou natrefí na nějaké místo, které není moc příjemné, třeba uprostřed dopravy. Snažíme se podporovat tzv.“soft mobility“ – chůzi a jízdu na kole.

Otázka: Jezdím autobusem od účetního dvora do Kiemu a přestože autobus má jet každých sedm minut, tak tam nezřídka čekám i půl hodiny, a v dešti a mrazu si říkám, proč radši nejedu autem...

Starosta: Na Kirchbergu není nejlepší dopravní situace. Je to tam jedno staveniště. Pořád se řeší, jestli zavést autobus, který by objížděl Kirchberg, Weimershof, Kiem atp. Pak by autobusy byly jistě spolehlivější, ale obáváme se, že tam prostě není dost lidí, že by se to nevyplatilo.

Otázka: Bude tam vlak?

Starosta: Ano, bude tam tramvaj podél bulváru J. F. Kennedy. Než se postaví, tak by tam mohly jezdit autobusy.

Otázka: Autobusy ale zacpávají centrum. V centru se hromadí příliš mnoho autobusů.

Starosta: To je ještě jiná věc. Dnes to vidíme jako chybu, že vláda se kdysi rozhodla vést veškerou dopravu, i regionální, přes centrum města. Před třiceti lety byla městská doprava oddělená od regionální. Lidé přijížděli vlaky nebo autobusy, každý autobus měl svou zastávku na periferii města. Nebylo to moc úspěšné. Zato městská doprava byla velmi úspěšná. Lidé se dostali z jednoho konce města na druhý, aniž by museli přestoupit víc než jednou – všechny autobusy projížděly avenue de la Liberté, a přestupovalo se buď tam nebo na nádraží. Do toho se pokusili ještě integrovat regionální autobusy. Dnes se to pokoušíme zase rozplést. Stačí se na ty autobusy podívat, jsou skoro prázdné.
Většina regionálních linek funguje jako veřejná doprava, kterou zajišťují soukromé společnosti. Jsou placené od kilometru, ne od počtu přepravených lidí.

Otázka: Prázdné regionální autobusy zdržují ve špičce městské autobusy.

Starosta: Ano, a pokud se k tomu ještě přidá tramvaj... Pokud nedojde k drastickému snížení množství autobusů, tak tramvaj stejně nepomůže, naopak situaci ještě zhorší. Tramvaj nenahradí všechny ty autobusy do různých míst, tramvaj pojede maximálně z letiště na Kirchberg, v maximální budoucí variantě do centra a na nádraží. Jinde není dost lidí, aby se ji vyplatilo zavést.

Otázka: V souvislosti s dopravou bych se chtěla zeptat na Evropskou školu II, která má být v Mameru. Pokud budou lidé muset ráno jet do Mameru a pak na Kirchberg a večer znovu, tak to dopravu ve městě dále zatíží.

Starosta: Tohle rozhodnutí se kompetencí města moc netýká. Vláda rozhodla umístit druhou evropskou školu do Mameru. Já si myslím, že je to opravdový střet mentalit. Z rozhovorů s lidmi z EU institucí jsem pochopil, že oni považují za střed svého života práci. Všechno soustředí okolo práce. My máme úplně jiný pohled. Náš život se soustředí okolo místa, kde bydlíme a odtamtud chodíme do práce. Celý náš školní systém je založen na blízkosti k bydlišti, ne k práci. Ve městě se snažíme mít školu v každé čtvrti. Lidé, kteří tu žijí, také chodí do práce. Mohou děti přivést do školy po půl osmé, škola většinou končí o půl druhé, pokud rodiče ještě pracují, tak máme systém péče o děti až do večera. A ten funguje velmi dobře. Má to velkou výhodu, děti jsou stále ve své komunitě, kde žijí a integrují se v domácím prostředí. Tak to funguje až po střední školu, ale střední škola nemůže být v každé čtvrti. Nikdy se o umístění do školy nerozhodovalo podle toho, kde pracují rodiče.

Střední školy se soustředily do města a do Esch, ale teď se to také snažíme decentralizovat. Byly vždy tam, kde lidé bydlí, ne kde pracují. Na to jsme mysleli, když jsme hledali místo pro novou školu. Z pedagogického hlediska není dobré mít tolik škol v jednom místě. Proto jsme hledali jiné místo a přitom nás zajímalo, kde děti nejvíc bydlí. Hodně jich bydlí v jihozápadní oblasti od města. Proto byl vybrán Mamer. Chápu, že pokud někdo soustředí svůj život okolo práce, chce tam i školu, ale kdybychom tuto filozofii aplikovali na celé Lucembursko ... polovina pracovních míst je ve městě, tak by většina škol byla ve městě, a to by bylo dost nelogické. V dlouhodobé perspektivě věříme, že školy jako důležitý nástroj integrace budou tam, kde lidé bydlí, aby co nejvíce času strávili ve své komunitě.

Otázka: Evropská škola ale nabízí dětem vzdělání v rodném jazyce.

Starosta: Evropské školy se zakládaly na principu, že lidé do institucí přicházejí a po čase zase odcházejí. Asi to tak je pro hodně lidí, i když jistě ne pro všechny. Lidé pracující pro banky posílají děti do místních škol bez ohledu na národnost. Evropské instituce zavedly jako zvláštní pobídku, že se v Evropských školách bude učit ve všech jazycích. To je krásné a také velmi drahé. Je to něco, co by se mělo zrevidovat. Všichni ostatní cizinci chodí buď do lucemburských škol nebo do školy mezinárodní nebo francouzské, jsou šťastní a mají dobře vzdělané děti. Nesnažím se říci, že bychom evropskou školu měli zrušit, ale že v dlouhodobé perspektivě by se tyto dva systémy měly k sobě přiblížit.

Otázka: Můžeme se vrátit ke kultuře? Slyšel jsem o rekonstrukci filmotéky („Cinemathèque“) a knihovny.

Starosta: Filmotéka zůstane, kde je. Má svou atmosféru a měla by tam zůstat. Budeme přemísťovat městkou knihovnu, která je na náměstí Hamilius. Nově by to měla být funkční, moderní multimediální budova. Knihovna bude v přízemí, ale bude mít skleněné stěny a bude plná přirozeného světla. Do prostoru nad zemí zavěsíme vajíčkovitou konferenční místnost pro asi 200 lidí, která bude spojená s "Centre municipal" můstkem. Ve městě bude v blízkosti knihovny menší kongresové centrum s výstavami a odpočinkovými místnostmi. Určitě tam bude otevřeno i po šesté. Spolu s filmotékou a museem by to mělo přilákat lidi večer do města.

Otázka: Přichází hodně lidí z nových zemí Evropské unie, řada z nich bude mít trvalá místa, po pěti letech mohou volit, děti mají v evropské škole. Jak je to ale s univerzitami, až děti vyrostou?

Starosta: Učí se hlavně francouzsky, anglicky a německy. Doufám, že ekonomika, finance a právo zůstanou vyučovány na univerzitě ve městě, protože lucemburská vláda naznačila, že by je taky mohla přestěhovat do Esch Belval. Je zde konsensus, že by lucemburská univerzita neměla být univerzitou integrovaného typu, tj. univerzitou, kde člověk stráví celé studium. Chtěli bychom ji orientovat spíše na výzkum a na vyšší stupně univerzitního vzdělání. Takové univerzity musí být blízko místům aplikace, např. bankám.
Pro technologickou část by bylo přirozenější být tam, kde je dost místa, kde jsou průmyslové parky a výzkumná infrastruktura. Nikdy jsme neměli nic proti tomu, aby tuto část přestěhovali do Esch. Humanitní obory byly a budou orientovány na potřeby lucemburských institucí. Je to hlavně výchova učitelů pro lucemburské školy.

Otázka: Prodlouží Lucembursko přechodná pracovní omezení pro nové země EU o další 3 roky? Jaký je Váš názor?

Starosta: Lucembursko přijalo nyní dobíhající, dvouleté přechodné omezení pod tlakem Německa. Němci měli strach, že by se přes Lucembursko dostávali lidé na práci do Německa.

Otázka: Hodně rodin/partnerů má s tím problémy. Pokud má pouze jeden partner práci v institucích, tak druhý v podstatě nemá šanci zde pracovat. Žijí z jednoho platu, a bydlí často někde blízko v Belgii či v Německu.

Starosta: Ano, o tom vím. Je to nešťastná situace. Vláda by mohla tuto situaci zlepšit trochu volnější interpretací stávajících zákonů, ale neděje se tak. Stejný problém mají mimochodem i univerzitní studenti, kteří si nemohou přivydělat na studia a bydlení. Někdo uvažoval nad tím, že by studenti museli první rok prokázat, že jsou opravdoví studenti s dobrými úmysly, ale já jsem se jich ptal, z čeho by tak ten první rok žili? Názory se pomalu ale jistě mění. Myslím, že by to pro nás neměl být žádný velký problém. Hodně místních lidí zneužívá místní systém podpory v nezaměstnanosti. Problém je, že nikdo není tlačen, aby se vrátil do práce.

Otázka: A jaký je Váš osobní názor - prodlouží Lucembursko přechodná omezení?

Starosta: Nezlobte se, to opravdu nevím.

Otázka: Ještě bych se chtěla zeptat, které jsou hlavní rozvojové oblasti města, co se bydlení týče.

Starosta: Ano, to je Cessange, tam teď máme asi 3 500 lidí, a má potenciál tak na dvanáct. Dále převážně obchodní oblast na jihu, tam by mělo být nějaké bydlení a pak samozřejmě oblast Beggen, Dommeldange. Půdu, kterou máme, bychom chtěli d&;aacute;t na trh ve formě dlouhodobých pronájmů, na 49 nebo 99 let.

Pokud máte zájem, tak se můžete podívat na naše webové stránky nebo zavolat na úřad, moje kancelář je vždy otevřená. Jsme otevřený úřad.

Děkujeme Vám za rozhovor