Lidé tě znají díky aktivitám tvé společnosti MusicEnterprise. Čemu se tvoje společnost věnuje?

Společnost MusicEnterprise má zásadně čtyři druhy aktivit: Umístění českých profesionálních hudebníků v Lucembursku nebo okolí; organizace kurzů v Česku pro amatérské hudebníky ze západní Evropy, spolu s českými profesionálními hudebníky jako učiteli; koordinace internetových stránek pro Intermusica (volný spolek čtyř organizátorů hudebních kurzů s mezinárodním postojem); a sponzorování nebo spolufinancování cédéček, která byla vyrobena v Česku a jež nahráli naši čeští přátele.

Jaké konkrétní projekty jsi již uskutečnil, a jaké připravuješ?

Na první otázku nemůžu dát konkrétní odpověď: mnoho a různé. Pozval jsem více než šedesát českých ansamblů do Lucemburska a organizoval dvacet kursů pro amatérské hudebníky v Česku. Ale tyto aktivity jsou takřka konec cesty, protože předtím se konají malé projekty, které umožňují větší projekty. Konkrétní projekty v budoucnosti, to je lehčí otázka. Dvě nová cédéčka tento rok, a kurs v Jindřichově Hradci, pro který budu muset hledat dobré amatérské zpěvačky… Dodatečně chci psát článek o České Smetanově společnosti pro britský časopis a iniciovat nové hudební trio, které bude – doufám při nejmenším - první přiklad stálé spolupráce mezi českými a lucemburskými hudebníky (2/3 česky, 1/3 lucembursky!). Trio se jmenuje „Hradschin-Lucilnburhuc“, s lucemburským flétnistou Carlem Jansem, a českými hudebnicemi Kateřinou Englichovou (harfa), a Jitkou Hosprovou (viola). Spolu hráli v Lucembursku před několika týdny a myšlenka založit trio byla logická. Máme domluvený už první koncert v Čechách – v rámci Mahlerova festivalu v Jihlavě. Ale jméno musím změnit, protože dámy říkají, že je příliš dlouhé a nepochopitelné pro Čechy!

Kdo to všechno financuje?

V minulosti zaplatili lucemburští organizátoři koncerty v Lucembursku a účastníci hudebních kursů zaplatili všechno v Česku. Jenom cédéčka musí být samozřejmě 100% sponzorovaná. Ale od vzestupu české koruny je situace docela jiná; čeští hudebníci nejsou finančně už tak kompetitivní a kursy ne tak levné. Pak musím zaplatit značný podíl sám.

Co tě motivuje? Proč sis vybral právě českou klasickou hudbu?

Česká klasická hudba má charakter, který nelze definovat a kterého si Češi sami nejsou vždycky vědomi. Každý druh hudby má určitě svůj vlastní charakter, ale česká hudba je „nejvlastnější” ! To zní divně, ale je to tak. Znám mnoho lidí nečeské příslušnosti, kteří mluví o „viru”. Hlavní rys tohoto viru je nadšení … Ale když člověk hledá vážné hudební důvody, tak si myslím, že čeští skladatelé jsou zvláštně schopni kombinovat lidové prvky s akademickou disciplinou německé školy - skladatelé jako Smetana a Dvořák museli ovladnout tuto školu.

Vedle české hudby tě zajímá i český jazyk. Jak dlouho se učíš a jak ti to jde ?

Začal jsem se učit sám před osmi lety. Nebyli tehdy profesoří pro češtinu! Jako linguista jsem se mohl víceméně naučit českou gramatiku, ale to jsou jenom akademické znalosti, které vůbec nestačí. Největší problém češtiny pro nás – vedle komplikované gramatiky - je slovní zásoba, a moje paměť už není, co byla na začátku. Ano, cvičení dělá mistra, ale bojím se, že nebudu nikdy mluvit bez váhání.

Před penzí jsi pracoval jako překladatel v Komisi. Z jakých jazyků jsi překládal a jak se ti překladatelská práce v Komisi líbila?

Můj první cizí jazyk byla němčina, druhý francouzština. Mám také nějaké znalosti nizozemštiny. Dnes mluvím samozřejmě i lucembursky. Práce překladatelů v Komisi může být velmi nudná …. líbily se mi předměty, kde jsem se mohl něco technického naučit, protože vím velmi málo o technických předmětech. A pak jsem se stal specialistou pro důlní průmysl!

Studoval jsi jazyky v Oxfordu. Jak ses dostal potom do Lucemburska?

To byla částečně náhoda – pracoval jsem v Německu a viděl jsem oznámení pro zaměstnání v EU. A poněvadž był výdělek třikrát větší než v Německu…

Jak se žilo v Lucembursku před 30 lety?

Život v Lucembursku se moc nezměnil, jenom obrovská prosperita dělá dnes jasný rozdíl. Město je samozřejmě mnohém větší, všude jsou nové (často ošklivé) budovy, počet aut je strašný ... ale lucemburské srdce tluče podobně.

Máš tip pro euroúředníky, kteří se chtějí lépe integrovat do lucemburské společnosti?

Ano! To je velmi jednoduchý! Ať se zajímají o lucemburské záležitosti!! Ideální je samozřejmě učit se lucembursky, což není tak lehké (dokonce pro lidi, kteří umí německy), a asi to nebude možné pro všechny. Ale existuje i lucemburský tisk pro ty, kteří můžou číst francouzsky nebo německy. Říká se: kdo čte „Wort” od první do poslední stránky, zná polovinu všeho, co se děje. Ale tolik čtení není ani zapotřebí. Rád poradím tomu, kdo neví, jak skutečně velké možnosti jsou v kulturně-společenském oboru (nejen hudba).

Člověk může Lucembursko milovat nebo nenávidět, ale vždycky jsem smutný, když konstatuji, jak málo lidí je připraveno podnikat minimální námahu, aby se učili něco o lucemburské historii, o průmyslu, o zemi, krátce o její duši! Hlavně eurokrati mají tendenci posoudit zemi pod vlivem kolegů, kteří jsou skoro všichni cizinci . Potřeboval jsem několik let, abych dobře porozuměl jazykové situaci, která dává ostatně jen tehdy úplně smysl, když člověk zná historii země.

Moje nejoblibenější fráze je francouzská : « en connaissance de cause » - to znamená, že člověk nemůze nic soudit, pokud neví nic o pozadí. Ostatně, musel jsem se velmi namáhat, abych se učil něco o Česku … i když jsem był motivovaný.

Geoffe, díky za rozhovor.

pipergeo@pt.lu